Název

Michal Fridrich Karlovy Vary 2/2021 15.6.21

Popis

Ahoj, rok se s rokem sešel a já opět stojím na začátku Vrchařské koruny Krušnohorské roku 2021. Tentokrát již v pořadí druhé, neboť jsem letos stihl absolvovat Vrchařskou korunu Západočeskou.

Den 1. / 29.5.2021

29.5. jsem vyrazil z Adolfova s jediným cílem a to za dva dny dojet do Kraslic a na Juliusstein. Mapy.cz ukazují 224 km. Opět jako loni pojímám cestu bikepackingově. A tak vybaven spaním a vším potřebným začínám mojí cestu na Rudný vrch. Rychlé foto a už to valím na Mohelnické kameny, které mají na Googlu několikero vysvětlení svého vzniku. Nicméně je to zajímavé místo. Počasí zatím přeje, je polojasno a předpověď slibuje minimálně do oběda stabilní počasí bez deště. Dalším bodem je vyhlídka Knuffelberg. Musím říct, že člověk tudy již několikrát projížděl a výhledy u Nového Města zná, a přesto jsem o této vyhlídce nevěděl. A to je to, co mě vlastně na Vrchařské koruně baví. Pořád je v těch našich horách co objevovat. Kousíček za Novým Městem stavím na oběd a vyrážím na mé oblíbené Fláje, kde už to velmi dobře znám. Rychlé foto a těším se na vyhlídku Jeřabina. Další vrchol, kde jsem nebyl, paráda. Kochám se výhledy a v dálce vidím, jak nad Litvínovem neskutečně prší. Rychle pryč. Snad tomu ujedu. Dalším bodem je Medvědí skála, na kterou jsem se velice těšil. Vim o ní již delší dobu a chtěl jsem ji navštívit. Bohužel mi to nějak nevycházelo a tak jsem byl rád, že byla zařazena do této Vrchařské koruny. Bohužel, již někde v Nové Vsi v Horách mě zastihl déšť. A to vydatný. Oblékám si nepromok kalhoty a bundu a v i dešti pokračuji dál. Přeci jen byl plán během jednoho dne dorazit na Přísečnickou přehradu. Za Mikulovicemi z asfaltové cesty odbočuji na lesní a začínám stoupat. Jet se už nedá. A tak kolo téměř 40 minut tlačím. Aby toho nebylo málo, zvedá se vítr a tak mě po celou cestu na Medvědí skálu bičuje déšť a po cestě se proti mě valí potok. Krušné hory mi opět ukazují, kdo je tady pánem. Navíc je opravdu zima. Tohle jaro je opravdu velmi chladné. Nicméně po chvilce hledání objevuji hlavní vrchol Medvědí skály a mohu se pokochat výhledy. Dokonce se i počasí umoudřilo a vysvitlo dokonce sluníčko. Přestalo pršet. Asi se nade mnou Marcebila slitovala. A tak vyrážím do Rudolice v Horách a střídavě pak prší a je slunečno, skutečně aprílové počasí. Čekám na tamní autobusové zastávce než přejde opět vydatný slejvák a po malém zakufrování, kdy jsem odbočil špatně, se vydávám na Kamenný vrch. Tam na mě dopadá první krize. Promočený, zmrzlý, projíždím na svém Gravelu totálně rozmočenou cestou a kolo spíš tlačím než jedu. Všude bláto a ohromné kaluže, rozbitá cesta a já toho mám dost. Po telefonu mě podporuje má rodina a vlívá mi opět chuť pokračovat dál a tak se přesouvám do Květnova na krásný kostel. Pořád mě střídavě doprovází déšť, ale už ne tak vydatný jako při stoupání na Medvědí skálu. Další bod je Mnišská skála. Opět jsem tuto cestu již několikrát jel a o této vyhlídce neměl ponětí. A musím říct, že toto místo mě okouzlilo, a jistě se sem vrátím i s rodinou. Skvělé místo na přespání. Už se smráká, a tak přemýšlím, že zde přespím, ale protože jedu opravdu na lehko a nemám ani tarp, nechci riskovat, že v noci zmoknu, a tak jsem se rozhodl dojet na Přísečnickou přehradu a najít nějaký turistický přístřešek. Což se ukázalo jako nadlidský úkol, neboť jako na potvoru jsem žádný nemohl najít. Už jsem fakt unavený a těším se, až někde spočinu. Nakonec podle map v telefonu objevuji i podle fotek krytý přístřešek. Hurá. Jedu ještě 4 km a těším se, jak ulehnu. Ve 22.30 dorážím na místo. K mému překvapení tu jsou již čundráci. Spí pod plachtou u přístřešku, kde mají schovaná kola. Ochotně je vytahují a já tak mám přístřešek jen pro sebe. Rychle se převlékám do suchého, nafukuji karimatku a zalézám do spacáku. Je zima, něco kolem 5 stupňů a já mám jen letní spacák. Uvidíme jaká bude noc.

Tento den najeto 120 km a nastoupáno 2019 m.

Den 2. / 30.5.2021

Ráno vstávám brzy. V noci jsem klepal kosu a vůbec se nevyspal. Trochu jsem podcenil tepelný komfort. V 6.30 již odjíždím a snídani plánuji až bude sluníčko alespoň trochu hřát.
Čeká mě výšlap na Střední Špičák. Velký Špičák jsem již navštívil a tak se těším, že si rozšířím obzor o Střední. Hory jsou po ránu bez lidí a tak mám Špičák jen pro sebe. Užívám si výhledy, udělám foto a pokračuji na Kovářskou na místní vápenku. Přejíždím koleje a míjím drážní domeček, který ve mě evokuje film Hlídač č. 47. U Vápenky rychlé foto a jedu na Konigsmühle. Nádherné místo, které zažívá díky spolku renesanci. Pár lidí tu spalo ve stanu. Já jen pofotím a stoupám na Loučnou a vím co mě čeká. Klínovec! Byl jsem unavený, neboť jsem v noci téměř nespal a tak se trápím. Chvílemi i tlačím a je mi trapně, že nemám sílu. Na vrchol dojíždím v 10.44 a je tu narváno. Fotím se a rychle pryč... Čeká mě sjezd do Jáchymova, abych následně vystoupal po žluté na Popovský kříž. Pěkný trail se brzy mění v tlačení kola do pořádného kopce a ve mě zraje myšlenka, že to dnes vzdám a dojedu si to příště. Popovský kříž znám, přeci jen je to kousek od mého bydliště. (Karlovy Vary) Užívám si výhledy. Opět jsem tu sám. To se často nestává. Dávám sváču a definitivně se rozhoduji jet domů do Karlových Varů. Měl jsem toho dnes nějak dost...

Najeto 57 km a nastoupáno 1625 m

K Vrchařské koruně jsem se vrátil až o 15 dní později...

Den 3. / 15.6.2021

Den jak malovaný, krásné teplo a to i na Božím Daru, nějakých 19 stupňů. Právě z Božího Daru se vydávám na pokračování a dokončení Vrchařské koruny. Dneska na lehko, jen s vodou a sváčou. Natěšený šlápnu do pedálů a už se pode mnou vlní cyklostezka vedoucí na Myslivny. Uhýbám doprava a jedu směr Mílov. Překrásné místo s kapličkou. Louky za kapličkou jsou malebné a člověka hned napadne, jak se zde lidem asi žilo. Pokračuji na Zaječí vrch, kde fotím vrcholový patník a mířim na Chaloupky. Ty mám moc rád a vždy se na ně těším. Dnes obzvlášť, neboť shodou okolností čtu knihu od Štěpána Javůrka Chaloupky. Nespěchám, procházím rozvaliny a koukám do tajuplných sklepů. Je tu i po těch letech spoustu artefaktů. A tak můžete vidět ornamenty na dlažbě, porcelánové střepy, panty od dveří. Podle fotografií na stránkách zanikleobce.cz to byla vskutku malebná vesnička. A tak jsem jsem si i díky knize Chaloupky představoval jednotlivé postavy a život zde v horách. No nic, jedu přes louku k Polednímu kameni a fotím... Nerad opouštím to krásné místo, ale čeká mě téměř domovina, neboť jsem původem Krasličák a dalším bodem je Komáří vrch nad Stříbrnou v bývalé Nové Vsi, kde jsem měl několik let chatu. A tak míjím Fišerův pramen pod Kraslickým Špičákem a na začátku Nové Vsi začínam stoupat lesní cestou na Komáří vrch. Chvíli se fakt jet nedá a tak tlačím. Když jsem dorazil k Hraběcí skále, chvíli řeším zda se vyfotit u ní, nebo na oficiálním vrcholku Komářího vršku... Raději dělám fota na obou místech. Pokračuji zpátky na Novou Ves, kde se potkávám s mojí mamkou, která mě doprovodila na svém elektrokole na poslední dva body Vrchařské koruny. Tím předposledním byly Rotavské varhany. Opět rychlé foto a neboť to tu známe, dlouho se nezdržujeme a jedeme dál. Sjíždíme do Kraslic a čeká nás (tedy spíše mě, mamka má elektrokolo ) výšlap na Počátky. Je to hodinové trápení do kopce a jediné, co mě povzbuzuje jsou nápisy na silnici po místních zavodech :o) ŠLAPEJ... MÁŠ NA TO, UŽ JEN KOUSEK .... No co vám budu povídat bylo to v tom vedru výživné... Každopádně jsme dorazili k hranicím a už jsem to měl jen kousek na náš nejstarší hraniční kámen v ČR. Posledním bodem byl pro mě Juliusstein. Přiznám se, ač Krasličák, neměl jsem o něm ponětí a tak děkuji organizátorům za rozšíření mých obzorů. Nechávám kolo na hranici a sbíhám si pro fotku .... A tím končí má další Vrchařská koruna Krušnohorská ... Obávám se, že příští rok budu muset jet znovu a pak zas a zas ... je to návykové :o) Každopádně děkuji organizátorům, opět jsem ty naše hory poznal lépe. A objevil pro mě místa, na které se chci vrátit. Moc díky a třeba zas příští rok mou cestu opět natočím.

Najeto 83 km a nastoupáno 1692 m

Pokud jste to dočetli až sem, tak děkuji.

S pozdravem Michal Fridrich

Nastavení